ZDENĚK KOŽMÍN: UMĚNÍ BÁSNĚ – ČÍM JE BÁSEŇ VELKÁ
Hned v první větě tohoto textu stojí: ,,Verš nelze číst jako běžnou zprávu“. Báseň nám musí proniknout do srdce, musí nás uhranout a uchvátit. Na ukázce z básně od Valériho Kožmín představuje, jak báseň očarovala jeho. Vidíme zde první velkou myšlenku: ,,Do velkého verše se musíme zamilovat, dát mu vlastně také každý sám sebe.“
Každý básník svá díla protkává jistým druhem dynamiky, která je pro jeho tvorbu typická. Mukařovský tvrdí, že v tomto,,motorickém gestu“ je skryto kouzlo básnické osobnosti. Toto ,,gesto“ ovlivňuje pohyb textu, ale i pořádek slov ve verši. Později Mukařovský tento koncept mění a vzniká pojem sémantického gesta, ve kterém už se nejedná o pohyb motorický, nýbrž o pohyb významů. Veškerý důraz už je kladen pouze na smysl textu. Velikost básně posuzuje díky tomu, kolik významů je v ní obsaženo a nakolik je celistvě strukturovaná. Své tvrzení dokládá na Nezvalově básni ,,Na dvoře“ a my se dozvídáme, že báseň je dle této teorie velká pouze v případě, když dokáže inovovat staré.
Třetí názor nám předkládá básník J.Seifert. Ten je mínění, že poezie musí být hlavně bezprostřední. Jedince by měla zasáhnout v jeho nitru a být svým pojetím blízká každému člověku.
Odpověď najdeme někde mezi a já ji nemohu vystihnout lépe, než Kožmínovou citací: ,,Velká báseň nás musí nepochybně fascinovat, musí být zralým, strukturovaným uměleckým tvarem a konečně musí být nasycena živou zkušeností...“
Autor zde dále odkazuje na otevřenost a uzavřenost textu. Každé básnické dílo odkazuje samo na sebe a my v něm můžeme nalézt své, aniž bysme se otáčeli na autora a skutečnou myšlenku básně, byť je velice důležitá. Báseň je otevřená nejen vůči realitě, ale také směrem k jiným básním svého autora. Poezie může být propojená. My se jejím prostřednictvím dostaneme do větší myšlenkové hloubky a můžeme zachytit nejniternější zápasy samotného autora.
Co nás ale na velké básni tak fascinuje? Jak její velikost vzniká? Na ukázce z dopisu O. Březiny příteli, i na ukázce z jeho básně Ruce, vidíme dvojí pojetí reality. Oba dva texty nám však dávají nadechnout stejné melancholické, železniční atmosféry. A.Sova atmosféru vlaků vystihuje jinak – vlaky sdružuje s jinými vynálezy moderní doby. Návod na napsání skvelé básně ale není. Z hlediska zralosti básně je však důležitá volba detailů. Jednotlivosti ve verších totiž fungují zcela jinak, než ve volném toku prózy. Neexistuje ale žádné měřítko dokonalosti básně. Dobrá báseň často vniká, je-li autor odvážný a nebojí se vkročit do nových postupů. Březinova báseň, o které jsem se již zmínila, je dokonalá proto, že je věrna své vlastní poetice. Nebojí se nám poskytnout pohled do prosvítajícího slunce či na ,,ruce bytostí vyšších“.
Za jakých podmínek vzniká skutečná poezie stále není možno stanovit. Báseň je darem, Múzou, a proto byli básníci většinou pokorní vůči slovu a skutečnosti. Dobrá báseň se zjeví z čista jasna. Někdy se musí básník snažit, aby na věc našel nový úhel pohledu, jindy zjistí, že už ,,dobrý'' motiv dávno má.
Každý básník celý život míří ke své nejlepší básni. V každé básnické sbírce se najde báseň, která je něčím lepší, než všechny ostatní. Kritikové takové básně nazývají vrcholy té či oné sbírky. I ta doposud nejlepší báseň se dá překonat, protože nikdy nevzniklo žádné měřítko, které by ukázalo, že se již nedá jíti dál. Při čtení básně jsme vtaženi do jistého průsečíku mnoha sil a my je vždy můžeme chápat jinak. Stejně, jako chceme dosahovat vrcholů ve svém osobním životě, tak stejně toužíme i po setkání s velkou poezií.
Jestliže srovnáme díla tří velkých básníků, zjistíme, že každé z nich nese své osobité rysy. Interpretace jednotlivých básní ovšem není absolutnem v našem bádání. Každá báseň i ten nejlepší výklad přesahuje. Báseň, stejně jako sám život, nemá svou předem zadanou podstatu.
Báseň je pro nás naplno básní, až když pro nás něco znamená – když se v ní vidíme, coucítíme s ní, když jí rozumíme...
Co na to snad říci víc? Myslím, že Kožmín podstatu básnických děl vystihl dokonale – aby pro nás měla báseň opravdu smysl, musíme se jí zcela poddat, nechat se stáhnout, pochopit. Každý z nás, dříve či později, nějakou takovou ,,svou¨ velkou báseň jistě objeví.
Žádné komentáře:
Okomentovat