Avida Dollars

Salvador Dalí. Dobře si pamatuji, kdy se poprvé to "zajímavě znějící" jméno dostalo do mého podvědomí. - Vídala jsem ho na obrovských plakátech, všude, kde jsem se jen mihla. Fascinoval mě jeho zahnutý knír a vypoulené oči. To, že mě tyhle billboardy zvaly na jeho výstavu, konající se v Praze, jsem ale přišla až o mnoho let později. Mé druhé setkání s Dalím, přišlo o něco později a docela mě šokovalo. Osvětlím to hned - byl mi o něm vyprávěn příběh. - Jednoho (ale asi jako každého jiného) dne Dalí masturboval. Své semeno si nastříkal do ruky, šel za svým otcem a se slovy: ,,Otče, toto Ti dlužím" mu ho dal do dlaně. Ano, v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že to byl magor. Přesto si u mě, Bůh ví proč, získal své sympatie. ''Pořádných'' informací o tomto excentrickém umělci se mi dostalo relativně nedávno, v hodině českého jazyka. Nic podobného jsem do té doby neviděla (nebo se spíš nezajímala) a tak mě jeho obrazy skutečně nadchly.

K Vánocům jsem dostala knihu (no, vlastně jsem dostala dvě, ale to už by byl zase jiný příběh) s titulem Salvador Dalí - Skutečný příběh. Na svědomí ji má jistý Stan Lauryssens, obchodník s Dalího uměním a investiční poradce. Veškerá jeho kariéra byla založena na klamání lidí - prodávání Dalího padělků. I tato kniha je vlastně jeden velký klam. Čekáme od ní něco, co nedokáže splnit, nevypráví "Skutečný příběh" Dalího, ale autora této knihy. I tak mi ale přinesla hned několik zajímavých poznatků, nad nimiž jsem se musela zastavit. Lauryssens padělal Dalího díla, setkával se s padělateli, ale také s Dalího blízkými známými. Autor knihy dělí jeho Díla na 3 druhy: Pravé originály (ty nejlepší, opravdová Dalího díla, asi do roku 1940, která jsou uložena v muzeích v New Yorku, Londýně a Paříži), Originální padělky (malba z 50.-60. let, kterou Dalí možná viděl nebo se jí dokonce dotkl, ačkoli ji celou namaloval asistent), a v poslední řadě kvanta Nepravých padělků (na trh se dostaly po roce 1972, malby, kresby, litografie, akvarely..., o kterých pravděpodobně ani sám Dalí neví, že existují). Tou pravou bombou na tom všem je, že Dalí s paděláním svých děl souhlasil. Z kopií (samozřejmě jen těch, o kterých věděl), dostával svůj vlastní podíl. Podepisoval stovky, možná tisíce prázdných archů papíru. Na světě nenajdete dva jeho stejné podpisy. Proč? No ano, aby se daly lehko padělat. Lauryssens uvádí, že jeho díla tvořili až 4 asistenti. Dalí k obrazu maximálně přišel, nakreslil pár čas, přidal pár kaněk, nalepil motýla... Můžeme se jen dohadovat o tom, zda jeho ''uvědomělé kopírování děl'' byl pouze surrealistický žert. Jak si to mohl dovolit? -Byl to nejvýznamnější umělec své doby. Svět bavilo pozorovat, jak Dalí šokuje. Například jeho ''Erotický cirkus'' - jak tomu sám říkával, byl mezi umělci proslulý. Nejsou ovšem orgie jako orgie. Humra jako erotickou hračku nepoužívá jen tak někdo.

To, jestli tomu všemu věřit či ne, nechám na každém z Vás. Myslím, že život Salvádora Dalího za zmínku určitě stojí. Ať už jsou díla, pod kterými je podepsán, jeho či ne, je jedno - jsou úžasná tak i onak. :)

Tak tedy, byl to blázen nebo génius?

Mimochodem, zkuste se trochu zamyslet nad názvem tohoto článku. ;) :)