Pravdou je, že jsem toho od ruských autorů nepřečetla zase tolik. Anna Karenina, Mistr a Markétka, Revizor a nyní Zločin a trest. Jména autorů snad netřeba vypisovat. Velkou chybu asi dělám tím, že čtu poměrně rychle a tím možná bráním tomu, abych se nad dílem samým pořádně zamyslela. I když - nemyslím si, že bych nebyla schopna nalézt a pochopit hlavní myšlenku, tu se mi povětšinou do hlavy snažili ''narvat'' ještě než jsem knihu četla, ve školní lavici.
V čem je tedy můj problém? Například předlouhatanáááánská jména všech postav. Díky nim se v aktérech ztrácím, často se musím vracet zpět či (někdy marně) hledat v paměti, čím daná osoba vlastně je. Když se nad tím ovšem zamyslím, musím uznat, že nikomu nemůžu vyčítat, že je národnosti jaké je a proto se jmenuje tak, jak se jmenuje.
Všude se moc mluví - ale více méně o ničem. Sáhodlouhé dialogy, které nikdy k ničemu nedojdou, vnitřní monology, řešící stále to samé.
Chcete znát něco o zemědělství 19.století? Přečtěte si Annu Kareninu! Nabízí víc, než jeden unáhlený skok pod vlak!
Nebo aby byli chvíli soudní/policejní úředníci Vašimi přáteli? Vžijte se do ex studenta Raskolnikova, buďte pomatení, zlí a odměření a výsledku se dočkáte snadno. :)
Nechám toho. I přes to, že se mi něco nelíbilo, našla se spousta myšlenek, co mi něco dala.
To se mi to kritizuje, když pak sama sotva napíšu slohovku. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat