Dny se nám prodloužily a k maturitě je zase o krok blíž. Poslední březnový víkend končí, je tu jaro a je krásně, i když prší. Přiznám se, zase jsem se na všechno, co se školy týče, pěkně vybodla. ,,Zítra začnu," a tak dále, jistě to všichni dobře znáte. Pěkně to utíká, už jen 5 týdnů... A já, místo abych ležela v sešitech, "vzdělávám" se jakkoliv jinak, než bych měla.

Proč sem vůbec píšu, jaká tahle sobota a neděle byla? Zúčastnila jsem se dvoudenní akce, nesoucí název "Grafologický seminář". Jsem svým způsobem dost nadšená. Nedalo mi to žádné hluboké či konkrétní znalosti grafologických rozborů, pouze mi bylo dovoleno nahlédnout do problémů, které grafologie řeší. Myslím, že to svůj úkol bravurně splnilo.

Žádné všeobecně plané definice psát nebudu. Stačí, když řeknu, že z písma či malého obrázku poznáte mnohem víc, než jen jeho samotný obsah.

Pro ty, které by to zajímalo víc - http://www.grafologickakomora.cz/novinky/ ;)

Na konci sezení jsme dostali malý úkol - nakreslit libovolný listnatý strom a dvě postavy (mužskou a ženskou). Každý se této úlohy zhostil jinak a každý se nakonec sám o sobě něco dozvěděl. I krátká analýza, které se mi dostalo, stačila, abych se v ní alespoň trochu našla.

Koukněte se na má "veledíla" sami, třeba Vás také něco napadne. :)

Krásnou, druhou "jarňonoční", noc. :)

Už nikdy nebudu dělat nic, co skutečně nechci!!!

Tak.

Avida Dollars

Salvador Dalí. Dobře si pamatuji, kdy se poprvé to "zajímavě znějící" jméno dostalo do mého podvědomí. - Vídala jsem ho na obrovských plakátech, všude, kde jsem se jen mihla. Fascinoval mě jeho zahnutý knír a vypoulené oči. To, že mě tyhle billboardy zvaly na jeho výstavu, konající se v Praze, jsem ale přišla až o mnoho let později. Mé druhé setkání s Dalím, přišlo o něco později a docela mě šokovalo. Osvětlím to hned - byl mi o něm vyprávěn příběh. - Jednoho (ale asi jako každého jiného) dne Dalí masturboval. Své semeno si nastříkal do ruky, šel za svým otcem a se slovy: ,,Otče, toto Ti dlužím" mu ho dal do dlaně. Ano, v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že to byl magor. Přesto si u mě, Bůh ví proč, získal své sympatie. ''Pořádných'' informací o tomto excentrickém umělci se mi dostalo relativně nedávno, v hodině českého jazyka. Nic podobného jsem do té doby neviděla (nebo se spíš nezajímala) a tak mě jeho obrazy skutečně nadchly.

K Vánocům jsem dostala knihu (no, vlastně jsem dostala dvě, ale to už by byl zase jiný příběh) s titulem Salvador Dalí - Skutečný příběh. Na svědomí ji má jistý Stan Lauryssens, obchodník s Dalího uměním a investiční poradce. Veškerá jeho kariéra byla založena na klamání lidí - prodávání Dalího padělků. I tato kniha je vlastně jeden velký klam. Čekáme od ní něco, co nedokáže splnit, nevypráví "Skutečný příběh" Dalího, ale autora této knihy. I tak mi ale přinesla hned několik zajímavých poznatků, nad nimiž jsem se musela zastavit. Lauryssens padělal Dalího díla, setkával se s padělateli, ale také s Dalího blízkými známými. Autor knihy dělí jeho Díla na 3 druhy: Pravé originály (ty nejlepší, opravdová Dalího díla, asi do roku 1940, která jsou uložena v muzeích v New Yorku, Londýně a Paříži), Originální padělky (malba z 50.-60. let, kterou Dalí možná viděl nebo se jí dokonce dotkl, ačkoli ji celou namaloval asistent), a v poslední řadě kvanta Nepravých padělků (na trh se dostaly po roce 1972, malby, kresby, litografie, akvarely..., o kterých pravděpodobně ani sám Dalí neví, že existují). Tou pravou bombou na tom všem je, že Dalí s paděláním svých děl souhlasil. Z kopií (samozřejmě jen těch, o kterých věděl), dostával svůj vlastní podíl. Podepisoval stovky, možná tisíce prázdných archů papíru. Na světě nenajdete dva jeho stejné podpisy. Proč? No ano, aby se daly lehko padělat. Lauryssens uvádí, že jeho díla tvořili až 4 asistenti. Dalí k obrazu maximálně přišel, nakreslil pár čas, přidal pár kaněk, nalepil motýla... Můžeme se jen dohadovat o tom, zda jeho ''uvědomělé kopírování děl'' byl pouze surrealistický žert. Jak si to mohl dovolit? -Byl to nejvýznamnější umělec své doby. Svět bavilo pozorovat, jak Dalí šokuje. Například jeho ''Erotický cirkus'' - jak tomu sám říkával, byl mezi umělci proslulý. Nejsou ovšem orgie jako orgie. Humra jako erotickou hračku nepoužívá jen tak někdo.

To, jestli tomu všemu věřit či ne, nechám na každém z Vás. Myslím, že život Salvádora Dalího za zmínku určitě stojí. Ať už jsou díla, pod kterými je podepsán, jeho či ne, je jedno - jsou úžasná tak i onak. :)

Tak tedy, byl to blázen nebo génius?

Mimochodem, zkuste se trochu zamyslet nad názvem tohoto článku. ;) :)

Ohnivý mouchy (jsou vlastně světlušky :D)

Studio Li1 Vám přináší 1. kulturní zážitek! :D

Na televizi nekoukám. Jednou jí zapnu a ejhle! :)

Hmmm a pán u kláves má moc pěkný nos. :)

Dostojevskij aneb jak jsem stále rusům na chuť nepřišla

Pravdou je, že jsem toho od ruských autorů nepřečetla zase tolik. Anna Karenina, Mistr a Markétka, Revizor a nyní Zločin a trest. Jména autorů snad netřeba vypisovat. Velkou chybu asi dělám tím, že čtu poměrně rychle a tím možná bráním tomu, abych se nad dílem samým pořádně zamyslela. I když - nemyslím si, že bych nebyla schopna nalézt a pochopit hlavní myšlenku, tu se mi povětšinou do hlavy snažili ''narvat'' ještě než jsem knihu četla, ve školní lavici.
V čem je tedy můj problém? Například předlouhatanáááánská jména všech postav. Díky nim se v aktérech ztrácím, často se musím vracet zpět či (někdy marně) hledat v paměti, čím daná osoba vlastně je. Když se nad tím ovšem zamyslím, musím uznat, že nikomu nemůžu vyčítat, že je národnosti jaké je a proto se jmenuje tak, jak se jmenuje.
Všude se moc mluví - ale více méně o ničem. Sáhodlouhé dialogy, které nikdy k ničemu nedojdou, vnitřní monology, řešící stále to samé.
Chcete znát něco o zemědělství 19.století? Přečtěte si Annu Kareninu! Nabízí víc, než jeden unáhlený skok pod vlak!
Nebo aby byli chvíli soudní/policejní úředníci Vašimi přáteli? Vžijte se do ex studenta Raskolnikova, buďte pomatení, zlí a odměření a výsledku se dočkáte snadno. :)
Nechám toho. I přes to, že se mi něco nelíbilo, našla se spousta myšlenek, co mi něco dala.
To se mi to kritizuje, když pak sama sotva napíšu slohovku. :D

Začínáme

Úvody mi vždycky dělaly velký problém. Jak něco uvést, když ještě nemáte ani potuchy o tom, co to celé bude?
Nechte se, stejně jako já, překvapit. Něco z toho vyleze.

Jediné, o čem Vás mohu předem ujistit je, že to bude opravdu velká snůška keců. :)

Mějte se krásně a rádi.